Velké představení na začátku Route 6606.05.2016

Dnešní první jízdní den na Route 66 se zapíše do historie nesmazatelným písmem. Program byl nabitý, jako vždy v této úvodní etapy naší velké cesty. Ráno návštěva muzea Harley Davidson v Milwaukee – tradiční klasika, která každého nadchne. Pak přesun do Chicaga, kde se fasují motocykly. Tentokrát jich máme šestnáct, takže práce při přejímce nad hlavu, ale vše šlo kupodivu velmi hladce. Až podezřele…  Vyrážíme do Chicaga na startovní míli Route 66. Teplo, vlastně horko, doprava hustá a pomalá.
Konečně zastavujeme na kýženém místě, kde se obvykle v rychlosti fotografujeme před historickou tabulí, protože na delší postávání (natož parkování) není  v nejrušnějším centru Chicaga prostor.  Už se chystáme k odjezdu a najednou: jedna motorka se odmítá nastartovat, o půl minuty hlásí další kolega stejný problém a za ním třetí a čtvrtý. Celá čtvrtina strojů není schopna jízdy. To je na mrtvici. Jak z toho vyvázneme, netuším. Navíc se blíží policejní hlídka. Omlouvám se, že tady brzdíme dopravu, ale policista se usmívá a žádá o společnou fotku. Navíc nás ujišťuje, že zde můžeme klidně stát tak dlouho, dokud se situace nevyřeší. Ale jak se vyřeší, to v tu chvíli absolutně netuším. Po nějaké době se někdo z postižených pokusí motorku znovu nahodit – a ono to najednou jde. A startuje i druhá, třetí i čtvrtá! Takže dobrá rada: když se v páteční odpolední špičce dostanete do problémů, zachovejte chladnou hlavu – i motorku!
Pak už vše proběhlo dle plánu: cíle jsme úspěšně dosáhli, setkali jsme se i s americkými přáteli Jan, Deanem a Lynn, pojedli jsme, pobavili jsme se a zítra opět nasedáme vstříc dalším dobrodružstvím!
P.S. Jen mě mrzí, že jsem nestihl pořídit na památku ani jeden snímek  s chicagskými policajty, ale upřímně: v té hrůze jsem si na to ani nevzpomněl