Už od roku 2008 každoročně projíždíme nejslavnější silnici světa Route 66 - a rok 2024 nevyjímaje :). I s třídenním bonusem do San Francisca!
CHICAGO - LOS ANGELES - SAN FRANCISCO.
Přehled aktuálních akcí
2.5.
-
21.5.
-
21.5.
VELKÁ MOTORISTICKÁ JÍZDA PO ROUTE 66
1.11.
-
17.11.
-
17.11.
EXOTICKÁ SEVEROVÝCHODNÍ BRAZÍLIE
Ze Salvadoru až do Belému - pláže, vnitrozemí, písečná poušť s lagunami, historická města, delta Amazonie.....
Jak jsme si "užili" sraz amerik na Rusavě25.06.2007
Srazy majitelů amerických automobilů rostou jako houby po dešti a my - přátelé Route 66 - máme z této konjunktury samozřejmě radost. Jedno z takových setkání se konalo o posledním předprázdninovém víkendu v prostředí malebných Hostýnských vrchů na Rusavě. Jelikož to ze Zlína máme blízko, rozhodli jsme se novou akci navštívit a podpořit.
Do místa konání jsme dorazili v sobotu v časných odpoledních hodinách. Bez problémů jsme prošli vstupní branou, i když dle plakátu bychom měli zaplatit dobrovolné vstupné. Což bychom rádi udělali, kdyby bylo komu.
Sestava přítomných amerik se zdála velmi slušná, ale tohle si zase až tak hodnotit nedovolím, neb jsem laik. A protože na večer byl inzerován kulturní a zábavní program, řekli jsme si, že přijdeme ještě jednou, abychom se taky pobavili.
Odpoledne příjemně strávené turistikou se nachýlilo ke svému konci a my jsme se setměním a s dobrou náladou vyrazili znovu mezi amerikanofily.
Dříve opuštěná brána do areálu hotelu Rusava byla nyní "obsazena" pořadatelskou službou, která na nám hned zdálky oznamovala, že pokud nejsme ubytováni právě v hotelu Rusava, nemáme šanci být vpuštěni.
"My ale samozřejmě zaplatíme vstupné", namítali jsme. "Nezlobte se, ale sem opravdu nesmíte", děl hlídač. "Ale proč?", ptal jsem se nevěřícně, "všude visí plakáty a my jsme mysleli, že akce je veřejná". "To je sice pravda, ale já sem už nikoho nesmím pustit". "Ale řekněte nám důvod, vždyť tu zase až tak moc lidí není, abychom se nevešli". "Právě proto, ŽE JE TU LIDÍ AŽ MOC. Takže bohužel."
Tak na tohle už odpověď neexistuje. Prostě jsme to vzdali a šli do blízké koliby Čecher zapít šok. Cestou jsme sledovali další návštěvníky, kteří byli vypoklonkováni stejně jako my.
Po hodinovém mlčení a popíjení Zubra nás nakonec přemohla zvědavost (a částečně přešel i ten šok) a pod pláštíkem tmy se nám podařilo nepozorovaně do areálu na pár minut proniknout, abychom na vlastní oči spatřili důvod, proč se pořadatalé k návštěvníkům u vstupu takto chovali.
A nenašli jsme nic. Jen běžnou večerní zábavu pro zhruba dvě stě lidí.
Opravdu nevím, co tím vším pořadatelé vlastně sledovali. Možná nic, jen prostě nemají úctu k veřejnosti anebo prostě takovou akci pořadat neumějí.
Kdoví, třeba to příště bude lepší. Doufejme.
Zdeněk Jurásek, Česká asociace Route 66
Do místa konání jsme dorazili v sobotu v časných odpoledních hodinách. Bez problémů jsme prošli vstupní branou, i když dle plakátu bychom měli zaplatit dobrovolné vstupné. Což bychom rádi udělali, kdyby bylo komu.
Sestava přítomných amerik se zdála velmi slušná, ale tohle si zase až tak hodnotit nedovolím, neb jsem laik. A protože na večer byl inzerován kulturní a zábavní program, řekli jsme si, že přijdeme ještě jednou, abychom se taky pobavili.
Odpoledne příjemně strávené turistikou se nachýlilo ke svému konci a my jsme se setměním a s dobrou náladou vyrazili znovu mezi amerikanofily.
Dříve opuštěná brána do areálu hotelu Rusava byla nyní "obsazena" pořadatelskou službou, která na nám hned zdálky oznamovala, že pokud nejsme ubytováni právě v hotelu Rusava, nemáme šanci být vpuštěni.
"My ale samozřejmě zaplatíme vstupné", namítali jsme. "Nezlobte se, ale sem opravdu nesmíte", děl hlídač. "Ale proč?", ptal jsem se nevěřícně, "všude visí plakáty a my jsme mysleli, že akce je veřejná". "To je sice pravda, ale já sem už nikoho nesmím pustit". "Ale řekněte nám důvod, vždyť tu zase až tak moc lidí není, abychom se nevešli". "Právě proto, ŽE JE TU LIDÍ AŽ MOC. Takže bohužel."
Tak na tohle už odpověď neexistuje. Prostě jsme to vzdali a šli do blízké koliby Čecher zapít šok. Cestou jsme sledovali další návštěvníky, kteří byli vypoklonkováni stejně jako my.
Po hodinovém mlčení a popíjení Zubra nás nakonec přemohla zvědavost (a částečně přešel i ten šok) a pod pláštíkem tmy se nám podařilo nepozorovaně do areálu na pár minut proniknout, abychom na vlastní oči spatřili důvod, proč se pořadatalé k návštěvníkům u vstupu takto chovali.
A nenašli jsme nic. Jen běžnou večerní zábavu pro zhruba dvě stě lidí.
Opravdu nevím, co tím vším pořadatelé vlastně sledovali. Možná nic, jen prostě nemají úctu k veřejnosti anebo prostě takovou akci pořadat neumějí.
Kdoví, třeba to příště bude lepší. Doufejme.
Zdeněk Jurásek, Česká asociace Route 66