Zápisky z velké filmové cesty - 27. 5. 201421.06.2014

Každá etapa nemusí být nutně nabitá zážitky a dobrodružstvím. Jsou však i takzvané etapy průjezdní, jejichž účelem je posunout se blíž k dalším cílům. 

Texas jsme, alespoň si to myslím, docela slušně v našem novém filmu zvěčnili. Cadillac Ranch, Los Cedros Ranch i steakový Big Texan Steak Ranch (to je ale pěkná trojice!) nám poskytly hromadu vděčného materiálu, a tak jsme ráno mohli s klidným srdcem opustit Amarillo. 

Ještě předtím jsme však na momentík navštívili mého přítele Boba Lile, řečeného Crocodile, který je výtvarník a má svoji uměleckou galerii právě na Šesté ulici, na níž jsme podle plánu měli trávit minulý večer. Přestože bylo časné dopoledne, 6th Street vypadala moc poeticky, až nás napadlo, že jsme možná ten původní program nějak moc měnit neměli. Ale co už. Tak ale opravdu příště sem musíme zajít! 
Teď však projíždíme závěrečnou fází Texasu a ještě se musíme na skok zastavit ve městě Shamrock. Čeká nás tam Larry Clonts, který se stará o velký klenot Route 66 – budovu zvanou U-Drop Inn. Umělecký styl art-deco není na americkém venkově zrovna obvyklý, a proto U-Drop vždy poutá velkou pozornost. Tato bývalá čerpací stanice a restaurace z roku 1936 zaujala i tvůrce slavného filmu Auta – The Cars, kteří ji zasadili mezi další objekty fiktivní vesničky Radiator Springs, nebo-li Kardanová Lhota. Jen na okraj: na vchodových dveřích budovy se moc hezky vyjímá nápis VÍTÁME VÁS. 
A jedeme dál! Míjíme státní hranici a rázem jsme v Oklahomě. Jen nedaleko odsud je Erick, kde žijí celosvětově oblíbení hipíci Harely a Annabelle Russelovi. Momentálně je však zastihnout nemůžeme, protože Annabelle se zotavuje z těžké nemoci na klinice v Oklahoma City a její věrný partner Harley je tam s ní.
No a Oklahoma City je místo, kam právě dnes míříme.  Nevím, jestli je to tím, že je dnešní  etapa z filmařského hlediska míň vypjatá, nebo tím, že je zase naopak poměrně dlouhá, či se ve mně prostě jen nahromadilo napětí, vypětí, přepětí a únava minulých dnů, nějak ztrácím dobrou náladu. V autě se rozjíždí improvizovaný mejdan, a přestože jsem takových veselých společností vezl za posledních šest let nespočet, dneska bych je všechny nejradši někde vysadil a nechal jít pěšky až do Chicaga. Zkrátka a dobře, na producenta, navigátora, řidiče a příležitostného taxikáře v jedné osobě přišla drobná krize. No a co, snad mám taky nárok! 
Ale konečně je tu motel a u něj čeká (a už z dálky mává) Ken Turmel, řečený Landrunner. Kena znám, myslím, už dobrých dvanáct třináct let a vždycky mě na něm fascinovalo to, že se snad celý život dokáže zaměřit na jednu jedinou věc, kterou dovede prakticky k dokonalosti. O co jde?
Ken před dvaceti lety vytvořil unikátní dílo, takzvaný PostmarkArt – umělecky ztvárněnou mapu Route 66, na kterou se mu za dva roky podařilo umístit razítka všech poštovních úřadů na Route 66. PostmarkArt má přesně 2448 číslovaných kopií (na každou míli Route 66 jednu), které Landrunner prodává za pevně stanovenou cenu fanouškům Route 66 na velmi zajímavých prezentačních akcích. 
Je to těžká práce,  toto dílo není úplně levné, nicméně Ken má velké charisma a dovede poutavě povídat. Osobně považuju PostmarkArt za vynikající věc a Kenovi fandím. Já jsem si kdysi jeden kousek zakoupil a mám ho na čestném místě v našem malém muzeu na HOME 66. 

Takže jsme v Oklahoma City, mě špatná nálada snad přejde a zítra opět do sedel!!!