Zápisky z velké filmové cesty - 29. 5. 201423.06.2014

Šťastně „opravený“ Ford E-350 je ráno plně připravený ke startu, stejně jako další vozidla naší rouťácké filmové mise.
Na dnešní dopoledne jsme obdrželi jedno vzácné pozvání. Slavný spisovatel a celebrita Route 66 Michael Wallis by nás rád přivítal ve svém luxusním sídle v areálu Tulsa Historic Society, a to nemůžeme odmítnout!!! Společně se svojí ženou Susan nás srdečně provázejí rozsáhlými prostorami a Michael hovoří o velkých plánech, jež si organizace Route 66 Alliance, jejímž je hlavním představitelem, klade do budoucích let. Navštěvujeme Michaelovu osobní pracovnu, natáčíme rozhovor v muzeu… Řada účastníků naší výpravy využívá též příležitosti k zakoupení některé s Michaelových knih s osobním věnováním.
Je velké vedro a my se zvolna odebíráme k odjezdu. Čeká nás další celebrita – i když pravda trochu jiného druhu… V městečku Afton, na místě zvaném Afton Station, máme sraz s chlápkem jménem Ron Jones, jehož rouťácký svět zná spíš pod přezdívkou The Route 66 Tattoo Man.
Ron je týpek, který miluje šestašedesátku tak intenzivně, že si své tělo nechal okrášlit obrázky s jediným tématem: Route 66. Na jeho zádech, břichu, nohách , rukách, krku, se skví desítky známých objektů legendární americké silnice. Říkám sice desítky, ale jejich ve skutečnosti, mám pocit, dokonce snad 125!!! No neuvěřitellné!
Jo - a abych byl úplně spravedlivý, nesmím zapomenout doplnit, že i samotné místo – tedy Afton Station – stojí za pozornost. Jeho prostory ukrývají naprosto unikátní sbírku starých automobilů. A když říkám starých, tak tedy hodně starých. Žádná padesátá šedesátá léta, kdepak, musíte jít ještě hooodně dolů proti proudu času. Super! 
Ale zpět. Všiml jsem si, že jedním z obrázků, zdobících tělo Rona Jonese, je i  Boots Motel. Tam přece dneska spíme!!!
Boots Motel v Carthage (už ve státě Missouri) je v současnosti obrovským hitem Route 66. Současní majitelé jej náročným způsobem renovovali přesně do doby začátku čtyřicátých let. Do všech detailů! I pokoj, kde byl kdysi ubytován slavný americký herec Clark Gable vypadá přesně tak, jakoby tu bydlel den před vámi. A protože zásady jsou zásady, nenajdete tu žádné televizory, neboť Carthage v té době žádné obrazové pokrytí nemělo. Zato klasické rádio je “in every room“, jak praví. dobový reklamní slogan.
Světově renomovaný server Tripadvisor, který neúprosně hodnotí kvalitu ubytování, nadělil Boots Motelu 5 hvězdiček – z pěti možných. Tak mám zase problém: Máme zde k dispozici jen 5 pokojů, jak já ty zájemce jenom podělím? Ostatní budou muset přespat v nedalekém Travelodgi, který je sice pěkným, ale přece jen běžným ubytovacím zařízením. 
Ale jako už několikrát, situace se vyřešila sama. Po příjezdu do Carthage zjišťuju, že mé kolegy a kolegyně moc klasika neláká. Není tam televize, víš,není tam snídaně… Jo fakt hezký, ale bude tam pohodlí? Já si ho prohlédnu v klidu na internetu, to stačí…
Takže nakonec situaci řeším následovně: já, režisér, Ondra - zvukový technik, Ondra - kameraman, Vláďa - kameraman a ještě Tomáš s Ivošem – kamarádi, kteří mě nenechají nikdy ve štychu. A kdo obsadí poslední pokoj? Podaří se mi přesvědčit Juraje s Viktórií, že toto místo bude jako stvořené pro jejich téměř předsvatební noc. Aha, asi jsem vám ještě neříkal, že tihle dva se budou za dva dny brát. Na mostě přes Mississippi. Chystá se velká sláva! A v pokoji, kde před nevímkolika lety spal Clark Gable, dnes Juraj oficiálně požádá Vikinu o ruku. Před zraky našich kamer. Jsem rád, že to takto dopadlo. 
Ostatní odvážím do Travelodge, pak mám taxikářský job na trase motel – Walmart – motel, a až je vše hotovo, vracím se k Bootsům. Na dvoře plane velmi příjemný táborový oheň a kolem něj sedí naše hrstka odvážných i s majitelem a aktivistou R66 Ronem Hartem a ve vší shodě popíjejí pivo. Debatuje se o všem možném i nemožném. A když pak Ron odchází domů, někdo přináší lahev bourbonu.
Nostalgická nálada může zdárně pokračovat…