O route 66
ROUTE 66 vznikla ve 20. letech díky nutnosti rozšíření stávající dopravní sítě. Zejména na Západě existovala do té doby jen nepřehledná změť archaických cest, tratí, stezek a pěšin, vytvořených Indiány a bílými dobyvateli. Tyto dopravní spojnice však zcela nevyhovovaly rychle se rozvíjející automobilové dopravě. Přestože v Americe existovaly na počátku 20. let téměř 3 miliony mil cest, pouze setinu bylo možno považovat za schopnou celoročního provozu. Žádná z nich navíc nespojovala kontinuálně východ se západem.
Automobil se díky Fordově sériové výrobě stává v té době dostupným širokým vrstvám americké společnosti a zvyšující se počet vozů a nových řidičů vytváří silný tlak na státní i federální úřady. Nutnost postavit moderní zpevněnou transkontinentální dálnici vyústil roku 1921 v přijetí federálního zákona o dálnicích. A 26. listopadu 1926 pak byla otevřena cesta, která dostala název U.S. ROUTE 66.
ROUTE 66 se rychle stala americkou cestou číslo 1. To, že spojovala východ se západem, přesně odpovídalo dávným touhám prvních osadníků putovat do neznámých končin Nového světa za lepším životem a za novou příležitostí. Říká se, že prakticky každý Američan alespoň jednou za svůj život cestoval po ROUTE 66. Ať to byly zástupy zchudlých oklahomských farmářů, hledajících ve 30. letech v Kalifornii zemi „mléka a medu“, či vojáci přesunující se ke svým jednotkám v období 2. světové války nebo mladí lidé v 60. letech prostě toužící po dobrodružství.
Route 66 ve zkratce
2.448 mil
osmi státy U.S.A.
3 časová pásma
velká indiánská území
poušť Mojave
novými dálnicemi
Steinbeck ji nazval Matkou cest (Mother Road), pro jiné byla Hlavní americkou ulicí (Main Street of America) nebo Cestou slávy (Glory Road). Svá jména mají i některé úseky: například Will Rogers Highway, Pontiac Trail, Ozark Trail, Grand Canyon Trail, Postal Highway, National Old Trails Highway atd. ROUTE 66 se stala námětem mnoha knih, filmů, televizních seriálů a písní, a byla tak už v době svého „aktivního“ života součástí amerického způsobu života, kultury i moderní historie.
„Šestašedesátka“ byla v době svého vzniku tím nejprogresivnějším, co si tehdejší motoristé mohli představit. Další překotný vývoj automobilismu však způsobil, že ROUTE 66 začala praskat ve švech. Přetížená úzká silnice protínající středy měst se stávala stále pomalejší a nebezpečnější. V roce 1956 vydala vláda Spojených států zákon o novém silničním systému, počítajícím s vytvořením nové sítě mezistátních dálnic (Interstates), které by nahradily silnice staré, mezi nimi i ROUTE 66. Po 28 letech byl uveden do provozu poslední úsek dálnice I-40 a k cestě z Chicaga k Tichému oceánu již nebylo nutné použít ani kousek staré cesty. Nové dálnice znamenaly konec pro mnoho měst a městeček žijících na trase ROUTE 66. Tradiční motely, kavárny, restaurace i benzinové pumpy osiřely, mnoho lidí si našlo svoji obživu jinde. Zdálo se, že sláva Matky cest je nenávratně pryč.
Nostalgie po časech zašlé slávy však nedala této americké legendě zahynout. Lidé, kteří prožili na silnici číslo 66 kus svého života se nikdy nesmířili s cestováním po supermoderních rychlých dálnicích. V každém z osmi států, kterými ROUTE 66 prochází, vznikly místní asociace, jejichž dobrovolní členové vyvíjejí velkou aktivitu pro záchranu toho, co zbylo. Lobbuje se na úřadech, v kongresu, ve vládě, zakládají se specializované ozdravné programy, jsou oslovováni sponzoři. Publikační činnost těchto asociací, vydávání knih, videofilmů, velká produkce upomínkových předmětů a samozřejmě také role ROUTE 66 v americké literatuře či kinematografii způsobuje nový zájem o pomalejší, ale o to krásnější cestování po silnici, kde čas není vaším pánem. Znovu ožívají útulná restaurační místa, obnovuje se historické dopravní značení a tradiční reklamní tabule. Fenomén ROUTE 66 se opět probouzí nejen v Američanech, ale v lidech z celého světa, kteří chtějí objevit Ameriku takovou, jaká doopravdy je.
